Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

Brno – střed, Zelný trh 10 (prodáno 2015)
(prodej developerského projektu ve fázi stavebního povolení)

HISTORIE PALÁCE ŽĎÁRSKÉHO OPATA V BRNĚ

Zelný trh č.p. 293/10

Stavebně historický průzkum

I. Historický vývoj a urbanistické začlenění objektu v prostoru náměstí

Obchodní, kancelářský a obytný dům firmy Josef Lídl, bývalý palác opata žďárského kláštera je součástí řadové zástavby, ohraničující na západě plochu Zelného trhu. Prostor náměstí byl založen se vznikem města ve 13. století jako Horní trh, od 15. století nese dnešní název.

Způsob zástavby západní části náměstí ovlivnila zejména Starobrněnská ulice, směřující k Brněnské bráně městského opevnění a dále přes osadu Pekařskou na Staré Brno. Situování zakládaných staveb spoluurčila také ulička směřující na Petrov a Peroutková ulice, která byla od 14. století zkratkou ze Starobrněnské ulice na horní část Zelného trhu, která byla určena trhům hrnčířským. Peroutkové i Starobrněnsné ulici předcházela komunikace předměstského původu, datovaná archeologickým materiálem do 11.–12. století (Vilém Hrubý, Staroslovenská Brno I., Brno v minulosti a dnes III., str. 139).

V hloubce 170 cm pod dnešním povrchem byla v roce 1959 zjištěna souvisle dlážděná vozovka, široká 3–4 m. Byla dlážděna oblázky a vedla od Kapucínského náměstí (Uhelný trh) napříč Zelným trhem do terénního sedla mezi Petrovem a Špilberkem ve směru Staré Brno.

V horní části Zelného trhu a přilehlé Peroutkově ulici stály ve středověku domy řemeslníků, platnéře, řezníků a městského medika. Na jejich sjednocených úzkých parcelách byly postaveny mezi Petrskou a Peroutkovou ulicí tři domy, které uzavřely západní stranu náměstí. Jsou zaznamenány schematicky na vedutě z roku 1736 (Johann Matthias Steidlin, Brno od severovýchodu, mědiryt 201 x 700, MMB). Na místě Lídlova domu č. 10 stával dům pánů z Lipé, který přešel v roce 1537 koupí do vlastnictví kláštera cisterciánů ve Žďáru nad Sázavou. Do majetku Deitrichsteinů se dostal dům na přechodnou dobu za olomouckého biskupa a kardinála Františka z Dietrichsteina (1570–1636), který stál v době stavovského povstání v čele habsburského tábora, prosazoval rekatolizaci a po bitvě na Bílé hoře byl jmenován místodržícím na Moravě. V roce 1634 převedl Max z Dietrichsteina znovu dům do vlastnictví kláštera ve Žďáru.

Dům je zobrazen na vedutě F. V. Korompaye, zachycující slavností průvod na Zelném trhu, konaný u příležitosti dokončení oprav petropavlovského kostela roku 1748 (František Vavřinec Korompay, Průvod Božího těla, 1750, olej na plátně, 1920 x 3930, MKB). Dům je zaznamenán na obraze jako dvoupatrový, s asymetricky umístěným portálem vjezdu, s výraznou kordonovu římsou, se čtyřmi okny v prvním a třemi okny ve druhém patře. Valbová střecha, dosedající na korunní římsu směřovala svým hřebenem kolmo ke vstupnímu průčelí.

Dne 27. března 1708 podala brněnská městská rada s rychtářem stížnost k zemskému tribunálu a k císaři na Žďárský klášter pro neplacení povinných dávek z domu na Zelném trhu. Dům totiž, který klášter nabyl koupí, byl původně exemptní, byl zbaven placení dávek a povinností. Jinak tomu bylo po začlenění domu do panství Dietrichsteinů kardinálem Františkem z Dietrichsteina a jeho opětném získání do vlastnictví Žďárského kláštera, čímž podle mínění městské rady padla všechna privilegia. Naproti tomu klášter se hájil tím, že jejich platnost trvá i nadále.

Spor řešila vyšetřující komise, do které byl jmenován zemský podkomoří Jan Vít, svobodný pán na Osové Býtyšce a Ferdinand Ludvík Kos z Hradiště. Pře skončila smírnou cestou 9. prosince 1713, kdy se klášter zavázal k placení dávek a plnění povinností, jak byly určeny pro měšťanské domy v Brně. Dlouhodobě vleklý spor byl veden za opata Václava Vejmluvy, který stál v čele cisterciáckého kláštera v letech 1705–1738 a prosadil se jako významná kulturní a investorská osobnost své doby. Po něm získal prestol Studnice Panny Marie ve Žďáru Bernard (Leopold) Hennet z Hennetů (1738–1770). Přesto, že doba směřovala k osvícenectví, zůstal barokní osobností, libující se v aristokratickém vystupování a kavalírské eleganci. Věnoval značnou pozornost klášternímu domu v Brně. Řešil při, obnovenou městskou radou, týkající se odvádění lozunků z tohoto domu. Roční úhrada činila 445 zl., 30 kr. Po vleklém sporu, vedeném u zemského tribunálu, opat Hennet ustoupil a uvolil se platit zmíněný roční poplatek městu.

II. Novostavba pozdně barokního paláce

V roce 1751 prodal opat Hennet část klášterního pozemku za 3900 zlatých. V následujícím roce přikročil k výstavbě pozdně barokního paláce na Zelném trhu v Brně, který navrhl František Antonín Grimm. Narodil se v roce 1712 v Brně jako syn architekta a stavitele Mořice Grimma, zemřel 14. 1. 1784. Navštěvoval Akademii ve Vídni, pracoval v atelieru architekta Donata Felice Allio ve Vídni. Navštívil Paříž a Řím. Po letech cestování na zkušenou vstoupil do inženýrského vojenského útvaru, který brzy opustil. Usadil se v Brně, kde byl činný jako architekt a civilní inženýr u knížete Dietrichsteina. K jeho dílům patří zámecké stavby ve Vizovicích, Napajedlích a v Bystřici pod Hostýnem. Připisován je mu altán zámku v Mikulově, biskupská residence a palác Salmů v Brně (zbořen), kostely v Hranicích a Drnholci.

Brněnský palác byl vybudován ve stylu pozdního baroka, v centrálním městském prostoru, jako representační sídlo opata Žďárského kláštera v hlavním moravském městě. V přízemí objektu bydlel správce domu, v prvním poschodí byly hostinské pokoje, pracovny a domácí kaple. Budova měla sloužit především potřebám opata a členů kláštera při jejich cestách do Brna nebo při projíždění Brnem do jiných míst. Správce brněnského klášterního domu, jak je uvedeno v písemnostech souvisejících se zrušením klášterního velkostatku z roku 1784, měl roční plat 64 zlatých a deputát 6 mázů piva, 12 liber tuku a 12 měřic žita.

V roce 1752 přikoupilo žďárské opatství také sousední dům Zelný trh 11, tvořící nároží Peroutkové ulice. V letech 1752–1753 byla provedena celková přestavba jeho vnější podoby, nádvoří i interiérů.

Palác Žďárských opatů č. 10 byl vybudován jako dvoupatrový, o pěti okenních osách v patrech, v přízemí s osově umístěným portálem, po stranách rámovaných nakoso postavenými svazky toskánských pilastrů na pozadí pásové rustiky. Na hlavicích pilastrů spočívá architrav a vlys, členěný triglyfy a metopami. Na ten dosedá mohutná předsazená a rozeklaná římsa s volutově zatočenými koncovými úseky. Ve středu je římsa porušena oválnou kartuší s reliéfním symbolem Žďárského kláštera, Panny Marie a Ježíškem u studny. Po obou stranách sedí na římse dva putti, držící květinové girlandy kartuše. Vstupní otvor portálu je zaklenut půl eliptickým obloukem, vrata mají svůj původ v době klasicistní přestavby paláce na počátku 19. století. Kamenické práce na paláci provedl kameník František Stránský, manžel vdovy po kameníku Augustu Strunckovi. Jeho kamenickou práci v domě žďárských opatů chválil sochař Schweigl.

Vstupní přízemí paláce, oddělené od patra kordonovou římsou, bylo původně v ploše členěno pásovou bosáží a prolomeno čtyřmi pravoúhlými okny a šambranami a vloženou kovanou mříží. Prvním a druhým patrem průčelí prochází vysoký pilastrový jónský řád s plastickými hlavicemi, na jejichž volutách jsou zavěšeny květinové girlandy. Na pilastry dosedá vysoké kladí a korunní římsa. Nad ní se tyčil trojúhelníkový štít a střecha, hřebenem rovnoběžná s průčelím. Pětice oken druhého patra, s šambránami, měla původně téměř čtvercový tvar. Střední tři okenní osy průčelí jsou součástí mírně předstupujícího risalitu, zvýrazněného mělkým rustikovým nárožím. Okna prvního patra mají šambrány, obdélné výplně podokenního parapetu a nadokenní střídavě trojúhelníkové a segmentové fronty.

Přízemí

Palác na Zelném trhu byl řešen jako čtyřkřídlá stavba s vnitřním dvorem. Ve vstupním křídle při náměstí je osově umístěný průjezd s klasicistními dvoukřídlými vraty. Zaklenutý je půl eliptickou stlačenou valenou klenbou, zpevněnou a členěnou klenebními pásy na dvě pole, s mělce zapuštěným a po obvodu zalamovaným zrcadlem.

Místnost vpravo od průjezdu při náměstí je zaklenuta ve své spodní části klášterní klenbou, ve vrcholu přecházející v českou placku. Do klenby jsou zapuštěny obloukové lunety, v jejím vrcholu je opět mělce zapuštěné, v rozích zalamované zrcadlo. K tomuto prostoru směrem do nádvoří je vestavěno trojramenné schodiště s kamennými stupni a hranatými balustrami výplně zábradlí. Schodiště je zaklenuto půl eliptickou valenou klenbou. Vstupní dvoukřídlé dveře na schodiště z průjezdu jsou pozdně historického tvaru, prosklené, s nadsvětlíkem.

Místnost na protější straně průjezdu při náměstí je rovněž zaklenuta klášterní klenbou přecházející ve svém vrcholu v českou placku. Klenba je prolomena lunetami, v ploše má mělce zapuštěné zrcadlo s vykrajovaným a zalamovaným obvodem. Navazující menší místnost jižního dvorního křídla je zaklenuta plackou. Následující místnosti jsou zaklenuté obdobně jako místnost při náměstí, avšak se segmentovými lunetami a bez zrcadlové klenby. Poslední místnost jižního dvorního křídla je zaklenuta příčně valenou půlkruhovou klenbou.

Rozměrný prostor západního dvorního křídla je zaklenut půlkruhovou valenou klenbou se segmentovými protilehlými lunetami.

Severní dvorní křídlo o nestejné hloubce zastavění je zaklenuto vesměs stlačenými valenými klenbami, jen poslední místnost v severozápadním rohu má segmentovou klenbu do traverz.

První poschodí:

Otevřený prostor při schodišti v prvním patře je zaklenut plochou zrcadlovou klenbou s obvodovou římsou bohaté profilace, obíhající v patě klenby. Výplň zrcadla klenby tvoří štukový obrazec v profilovaném rámu, s proplétanou páskovou ornamentikou v rozích.

Střední místnost prvního poschodí o dvou okenních osách při náměstí je zaklenuta opět klenbou přecházející ve svém vrcholu v českou placku. Úzká místnost při náměstí, o jedné okenní ose je rozdělena pásem na dvě klenební pole. Místnosti při levé straně domu a navazující místnosti jižního dvorního křídla jsou zaklenuty rovněž kombinací klášterní klenby s českou plackou.

Střední místnost západního dvorního křídla má v ploše klenby o obvodu vykrajované a zalamované, mělce zapuštěné zrcadlo. Místnosti severního dvorního křídla prvního patra jsou plochostropé.

Druhé poschodí:

Obdélný otevřený prostor při schodišti je zaklenut plochou zrcadlovou klenbou stejně jako v prvním poschodí. Sál o dvou okenních osách při náměstí, po levé straně domu, má zrcadlovou klenbu s bohatou freskovou výzdobou stropu a stěn. Strop je ohraničen profilovaným štukovým rámem, v rozích se segmenty a zalomením. Šedými a nahnědlými barevnými tóny jsou malířsky uplatněny motivy rokaje, pásky, mřížky a akantových rozvalin. Po obvodu stěn se střídají dekorativní rámované plochy obrazců s romantickými krajinami, architekturou a figurální stafáží.

Místnosti při náměstí v pravé části druhého poschodí domu mají zrcadlovou a klášterní klenbu přecházející v placku. Větší místnost o dvou okenních osách má klenbu ohraničenou štukovým profilovaným rámcem. Místnosti užívané v současné době k bydlení mají běžnou užitkovou výmalbu, pod ní se však nachází fresková výzdoba.(!)

Místnosti jižního a západního křídla jsou ve druhém poschodí plochostropé, vesměs se štukovým profilovaným rámováním, v rozích zamalovaným.

Třetí poschodí:

Má podobné dispoziční členění jako dolní patra. Je dílem nástavby počátku 19. století, místnosti jsou plochostropé, bez štukové a malířské výzdoby.

Sklepy:

Jsou přístupné z průjezdu, pod ramenem schodiště do prvního poschodí a ze dvora. Jsou půdorysně a prostorově členité, vybudované v nestejné výškové úrovni, s vyrovnávacími schodišti. Sonda v barokním zdivu a zachované části zdiva z lomového kamene svědčí o jejich středověkém původu. Je pravděpodobné, že byly založeny pod dvěmi středověkými domy a teprve po spojení obou parcel a výstavbě jednoho domu byly spojeny příčným sklepním prostorem, nacházejícím se pod průjezdem barokního paláce.

Dva sklepy po pravou částí objektu a příčně situovaný sklep pod průjezdem jsou zaklenuty půlkruhovou a stlačenou valenou klenbou z cihel. Větší část sklepních prostorů se nachází pod jižním dvorním křídlem. Jsou zaklenuty půl eliptickou valenou cihlovou klenbou. Největší sklepní prostor se nachází pod levou částí domu. Má 5 m vysokou parabolickou valenou klenbu z cihel, silných 6 cm. Obvodové zdivo sklepa je rovněž cihelné. Zdivo z lomového kamene se nachází v poslední místnosti pod jižním křídlem objektu a v místě odhaleném sondou naproti vstupnímu schodišti z průjezdu.

Východním směrem, mimo objekt, pod plochu Zelného trhu vybíhá sklep. Zaklenutý půlkruhovou valenou klenbou z cihel. Podrobnější znalosti o původu sklepů, stáří a vývoji sklepních prostor lze získat jen archeologickým výzkumem.

Historický vývoj a stavební změny paláce v 19. a 20. století

Smrtí stavebníka paláce opata Bernarda Hanneta skončilo velké barokní období Žďárského kláštera, jeho vliv a význam. Poslední dva opatové byli již jako stoupenci josefinismu, lidmi nové doby na přelomu 18. a 19. století. Klášter ve Žďáru nad Sázavou v červenci 1784 vyhořel. Dekretem zemského gubernia z 13. 10. 1784 č. 20072/2294 byl klášter zrušen. Se zrušovacím dekretem bylo seznámeno 55 členů řádu dne 22. 10. 1784. Následovaly inventury, převody a prodej nemovitostí a mobiliáře.

Součástí majetku zrušeného kláštera byl i palác na Zelném trhu 10. Mobiliář domu byl nabízen ke koupi v budovách premonstrátského kláštera v Zábrdovicích od 9 hodin dne 24. ledna 1785. Dům byl prodán jako první nemovitost z majetku kláštera veřejnou dražbou dne 24. května 1785. Jeho kupcem byl brněnský měšťan Philipp Radlische Erben. Koncem 18. století byl v domě zřízen hostinec „U krásné otrokyně“. Roku 1806 získal dům premonstrátský klášter v nové Říši, který jej vlastnil jen do roku 1814. Dne 16. května 1814 v 10 hodin byl dům komisionelním způsobem prodán na radnici za 26 000 zlatých.

Roku 1849 patřil dům ministerskému tajemníkovi ve Vídni Janu Czikankovi. Koncem 19. století vlastnila dům Emilie Frohlichová z Elmbachu, Leopold, Ludvík a dr. Jan Wittingovi, Marie z Arenstorffu a Marie Schanderová. Od té koupil dům továrník Josef Lídl, výrobce hudebních nástrojů.

K výrazné změně v architektonické podobě paláce došlo v době po roce 1806, kdy byl majetkem premonstrátského kláštera v Nové Říši (1806–1814). Snesena byla barokní střecha objektu a vybudována nástavba třetího patra o pěti okenních osách, nasazená na korunní římsu domu. Členění nástavby navázalo na risalit dolních pater o třech okenních osách a na jejich pilastrový řád, který byl nyní uplatněn v subtilní formě, s klasicistními hlavicemi. Okna jsou rámována plochými širokými šambránami, a nadokenní římsou a štukovým fastonem. Korunní římsa domu je jemně profilovaná, nad ní se tyčí trojúhelný tympanon s oválným, vertikálně postaveným oknem. Střecha je sedlová, svým hřebenem rovnoběžná s průčelím.

Nástavba navazuje na půdorysné členění dolních pater východního křídla při náměstí, dvorního jižního a západního křídla. Nově bylo vybudováno první a druhé patro severního křídla, o nestejné hloubce zástavby, s terasou na úrovni třetího patra. Výstavba severního křídla navázala na přízemní starší objekt nepravidelného půdorysu. Dílem poměrně rozsáhlé přestavby objektu je také vnější dvorní pavlačová komunikace na dřevěných krakorcích, s klasicistní kovanou výplní zábradlí.

Koncem 19. století byly v přízemních místnostech někdejšího bytu správce paláce zřízeny obchody. Zrušena byla okna se zabudovanými mřížemi, dočasně byly ponechány nadokenní návojové římsy. Zhotoveny byly přímé vstupy do obchodů a zavírací výkladce s veřejemi. Ty byly po roce 1908 vyměněny za představené dřevěné skříňové výkladce s obvodovými profilovanými hranami a lištami. Nejprve byl zhotoven výkladec po levé straně vjezdu, po určitém časovém odstupu výkladce vpravo. V této době byly také provedeny dílčí úpravy interiérů včetně výměny dveří a jejich ostění s obdélnými výplněmi a obvodovou profilací.

Kolem roku 1900 končí přestavby a stavební změny paláce, narušující jeho původní podobu. V následujícím období jsou hledány postupy k udržení a obnovení historické podoby metodou památkové péče. V červenci roku 1926 bylo obnoveno vstupní průčelí paláce a kameny portálu vjezdu. K další obnově fasády a portálu došlo v roce 1940, po projednání úkolu za účasti Památkového ústavu, stavebního úřadu, stavební prováděcí firmy a majitele domu J. Lídla.

Po obecném konstatování o historické hodnotě památkově chráněného domu bylo doporučeno, aby veškeré práce byly prováděny také s ohledem na prostorové působení domu na Zelném trhu. Prohlídkou fasády objektu z lešení bylo zjištěno, že pod horní nejmladší omítkou se nachází stará původní hladká omítka se žlutými a růžově hnědými barevnými vrstvami. Tyto barevné vrstvy byly zjištěny na pilastrech, jejich základně a soklu. Stěny naproti tomu byly bezbarvé, v přírodní omítce, ve žlutobílém tónu, obdobně jako rámování oken. Omítnuty byly také podokenní kamenné římsy. Rozhodnuto bylo, že všechny mladší omítkové nánosy budou sejmuty až na původní hladkou omítku.

Konstatován byl poměrně dobrý stav portálu vjezdu. Jeho zanesené části bylo uloženo vyčistit umytím, bez kamenického opracování. Chybějící části doporučeno nahradit v kameni.

V rozporu s hodnotnou barokní fasádou byly shledány dřevěné výkladce, které zejména svými římsami zasahovaly do portálu. Doporučeno zhotovení nových výkladců s přihlédnutím k hodnotě domu a jeho původní podobě.

Od padesátých let dochází k exploataci památkově chráněného paláce výrobním závodem Amati Kraslice a dlouhodobému zanedbávání povinné údržby a péče. Na základě žádosti ze 14. 10. 1954, na podkladu plánované dokumentace a komisionelního jednání dne 9. 11. 1954 byl udělen souhlas k provedení stavebních úprav provozoven závodu:

  • Dveře otevírané ven.
  • Okna se sklopnou ventilací.
  • Nehořlavé dělící stěny.
  • Zřízení dvou dalších oken do místnosti strojní a ruční leštírny směrem k domu Peroutkova 1.
  • Spojovací vyrovnávací schody z tavírny olova na pavlač budou zhotoveny z ohnivzdorného materiálu.
  • Provedena bude úprava oken ve dvorním traktu.

Dne 15. 3. 1955 byl odborem výstavby zpracován výměr, který obsahoval podmínky pro stavební povolení dalších připravovaných úprav:

  • Rozdělení prostoru umýváren a šaten na dva samostatné prostory.
  • Nově zřizované železné schody z prvního do druhého patra budou provedeny v minimální šíři 1,5 m. Dřevěné schody z přízemí do prvního patra budou vyměněny za nepalnou, železnou konstrukci, Všechna schodiště budou opatřena oboustrannými madly, rovněž tak i schody do sklepa.
  • Upraven bude nouzový východ na terasu ve třetí patře tak, aby průchod byl možný plnou výškou okenního otvoru, okenní křídlo bude provedeno jako konstrukce zdvojená, otevíratelná jediným uzávěrem.

Budova barokního paláce:

  • zastavěná plocha: 741 m2
  • čistá užitná plocha budovy: 2591 m2
    • 2.pp - 304 m2
    • 1.pp -  54 m2
    • 1.np - 382 m2
    • 2.np - 396 m2
    • 3.np - 426 m2
    • 4.np - 470 m2
    • 5.np - 559 m2 (volný půdní prostor)

FOTOGRAFIE STÁVAJÍCÍHO STAVU

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

celkový pohled ze Zeleného trhu

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

vstupní portál

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

schodiště

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

schodiště

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

dvůr

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

dvůr

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

hudební salonek

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

hudební salonek

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

hudební salonek

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

hudební salonek

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

vstup do sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

sklepení

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

pohled na Petrov

Rekonstrukce barokního paláce žďárského opata

pohled na Zelný trh

Lokalita